Chorý svět
Dělám si závěry
z titulků novin
a svět je báječně
černobílý!
Žije z mé důvěry!
Zde dalších rovin
netřeba, neboť se
z pravdy šílí:
Kdo pravdu říká tu,
bláznem je přeci,
třebaže rozumná
slova mluví,
za zrádce, za sketu
je, že má kecy,
za lůzra, kus hovna!
A bez omluvy!
„Média a tisk přec
nepatří lhářům
a prostor veřejný
je nezávislý!
Nepatříš nakonec
k těm Chcimírářům?
Těm svět je lhostejný
a myslí si svý!“
Svět, který stvořila
média sama,
na hlavu postaven,
lživý a chorý,
drze nám vnutila.
No, Pánbů s náma!
Není z něj cesty ven,
tak jako sorry.
Za nos nás vodí král
a jeho šlechta,
které jsme zvolili
na trůny sami.
Do čela loutky dal
- nikdo se neptá -
moci se chopili
jen intrikami
a kradou ve velkém,
obelhávají,
svobodu, právo, hlas,
ba víc nám vzali!
A ač je „vládou“ zvem,
ztroskotávají,
rozhodnou o nás zas,
aniž se ptali
a třebas proti všem
za svým si stojí.
Herce v tom divadle
platíme z daní;
lhostejno, co že chcem.
Občan v tom boji
není to, oč tu jde.
Nebude ani…
Daně a chudoba!
Války a dluhy!
S úsměvem tvrdí všem,
jak že jsou dobří:
„Na vině je doba
a každý druhý!“
Za ně si vyžerem
tu hloupost obří,
v níž tvrdí, co zpola
dogma je prosté
a z půlky příkazy
jim shůry dané.
Lež lhaná dokola
pravdou je posté.
Netřeba důkazy
v bitvě vyhrané.
