PRÓZA
Drazí čtenáři, podívejte se, jaká dobrodružství můžete v mé knize prožít:
V děsivé totalitě Nové země jsou Občané pro jejich vlastní dobro sledováni pomocí čipů a Strana zakázala mimo jiné i chůzi, aby si lidé neublížili. Brutalita vůči protivládně smýšlejícím členům odboje nezná mezí a Pořádkové sbory je nemilosrdně likvidují nebo deportují do pracovních táborů.
Sedmnáctiletá revolucionářka Světlana dostane zvláštní úkol a pokyn získat pro spolupráci i syna vysoce postaveného člena Strany. Podaří se jí překonat nesnáze a s pomocí Autonomu zasadit Straně smrtící ránu? Zjistí Agáta, že štěstí leží jinde než ve stranickém učení? A komu slouží ministr H., vynálezce invalidizující vakcíny?
Rozmanité příběhy tohoto dystopického románu z blízké budoucnosti umožňují nahlédnout do fungování společnosti, která se vzdala vlastní svobody i zodpovědnosti.
UKÁZKY z knihy jsou ZDE.
Přímo ZDE si můžete knihu objednat.
Více info:
HONZÁK, Martin: Země invalidů. Teplice: Nakladatelství HČK, 2021. 304 s. ISBN 978-80-908249-0-4
Koupit ji lze v ústecké Dobré čajovně i v ústecké čajovně U Vysmátý žáby nebo zde na stránkách.
Recenze na tuto knihu je z pera dr. Haráka v časopise Tvar (06/2022) zde (leč jen pro předplatitele Tvaru).
Vybírám z ní alespoň pár slov (pochopitelně těch lichotivějších):
„… vlastně mne bavilo vše a všechna místa tam, kde si autor od svého psaní udržuje odstup: ve velkém i v malém. V malém tehdy, pokud se pokouší o nadhled, humor, ironii – a pokud svět psaním stvořený vnímá i podává jako svět fikční. Buďsi pak takový humor třebas i přes míru černý, či snad krvavý. Důležitější je však ono: Ve velkém. Důkazem toho, že Martin Honzák nepopisuje papír, ale skutečně tvoří, je pro mne napínavý děj rozestřený po celé knize, ale především její kompoziční učlenění: Ani košíkářská jehla v Čapkově Hordubalovi, ani lidský prst z masové konzervy v Honzákově románové dystopii neobjevují se před očima postav a zrakem čtenářovým nahodile a zbytečně.
Jako by se svým psaním Martin Honzák rostl a vyrostl: Závěrečná pasáž knihy, nabízející nám nešťastný konec ve dvojím pohledu – dozorců (Shawn), a zotročených (Světlana), patří k tomu lepšímu, co jsem v poslední době z české prózy četl." ■
Děkuji, pane doktore!
M. H.
