Jediná
Tu a tam
ji potkám
usměje se plaše
a o něco méně
rozpačitě
než já
Znám ji od dětství
hrávali jsme si spolu
celé dny
ponořeni
v propojení
se vším
co dělá svět
zábavným a krásným
za její smích bych dal
cokoli
a ona se mnou
zářila štěstím
miloval jsem ji
a nepochyboval
Ztratili jsme se
někde cestou
jak už to s prvními
láskami bývá
ale vzpomínka
na tu opravdovost
slov i činů
třebaže vetkaných
do dětských her
mi nedá spát
kdykoli ji spatřím:
Ten její milý
a láskyplný úsměv
To porozumění
v zářících očích
Ta bezprostřední
a samozřejmá
blízkost
a až bolestná jistota
že jedině ona
je ta pravá!
Někdy zatoužím
přestat podvádět
sám sebe
a zkusit ji pozvat
k sobě domů:
Duše přeci jediná
přetváří svět
na smysluplné místo
plné harmonie
zatímco prázdnota
v nitru
ubíjí
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.
