Poezie Martina Honzáka

     Vrkošova zamyšlení a občasné scestné závěry mu nejenže způsobovaly pelichání, ale navíc ho vždycky vehnaly pod vliv nějakého „učitele“, Vzoru. Záhy zjišťoval, že se s ním vlastně ztotožnit nemůže, protože neumí tak dobře zpívat, pohupovat se, hrát, vrkat, tvářit se důležitě, mluvit o sobě, zajímat se o druhé nebo být zábavný. Což ho zase vedlo ke sklíčenosti nad vlastním osudem a k opadávání dalších pírek.

     Zrovna byl v rozpoložení, ve kterém vinu dával rodičům, protože ho nenaučili orientovat se ve světě dospělých, Vzorů. Cítil se jako trouba i proto, že už měl věk, vzdělání, rozhled i ženu a holoubátka, ale dospělým se necítil. Střízlivé oči jistě odhalí, že by mu stačilo milovat sám sebe, usilovat o úspěch a vlastní rozvoj, aby se stal i pro sebe Vzorem. Vrkošek nepil, tak proč jen to neviděl? Snad že byl tak trochu trouba...