26. 1. 2008
Déjá vu
Déjá vu
Přešel mě pozvolna smích tak před půl rokem
a ta křeč na tváři není moc hezká
a trochu překáží ty tiky pod okem.
Myšlenky – jen škráblá ohraná deska.
Taky to koktání odbourat už bych měl
A z tváře vymazat ten výraz bezduchý.
Proč jsou pryč doby, kdy radostí jsem se chvěl?
Teď rozechvívají mě moje předtuchy;
hrozivé předtuchy… raději nemyslet.
Tak nějak postrádám endorfiny
a vizáž váguse též nepřidá.
„Snad jsem si, pro Krista, vybral ty horší z let,“
zadoufám, snažím se zahnat splíny.
Otázka nezní však „kdy“, ale „zda“.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
