25. 2. 2008
Šeď
Šeď
Jak jen se ubránit zoufalé šedi dní
Zas tupě zabředám tam, kam jsem nechtěl
Zastavit rukou třas – marná to snaha
(Ospalost daktylu vkrádá se pod kůži)
Zklame mě každý den – že není poslední
Přízraky kolem mě… mám hrůzu z těch těl
Všechna jsou obludná, slizká a nahá
Kéž by mě nechala alespoň trochu žít:
Pochopit, procítit, roztáhnout křídla snad
Zrníčko na plechu, vítr mě smete hned
Kořeny? Nehrozí. A domov? Slovo jen.
Večer ten žalozpěv budu ti předčítat
Z těch hrozných blábolů rysy ti ztuhnou v led
Neprcháš. Ani já. Tak se bojíme změn?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
