Prasečí sonet

4. 12. 2007

Probouzím se v kůži prasete,

smrdím a kvičím a vyžraný jsem,

rypák furt při zemi poseté

splašky a obilím pod korytem.

Jak prase v žitě teď žiju si

a líbí se mi už kdejaká svině,

co nezná slovíčka „ne“, „asi“.

Má kopýtka touží po slonovině!

Tak noste do žlabu! Pupek ať roste!

Ať chrochtám štěstím i za vaše perly.

Jen ten chlap s kudlou se tak divně dívá.

Chci víc! Chci všechno! kvičím už posté.

Ten somrák v rohu odhazuje berly

a jeho úsměv se až pod krk vrývá.

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář