Poezie Martina Honzáka

Přítomnost

Houpavým rytmem, jejž nazvat lze pouhou hrou,

nesou se poselství stojící nad námi;

někdo cos zachytí, jiní však nenajdou

tajemství zamčená vzdušnými slokami.

Kdo z nás je vnímavý vůči těm signálům

a kdo se neztratí v chuchvalcích znamení?

Chceme moc věřit, že blýská se lepším dnům,

až z představ budoucích zcela jsme zmámení. 

Žití si v proměnách libuje nejvíce

a my se urputně držíme „jistot“ svých:

Jenže co včera tak, dneska už není!

Přítomnost je třeba políbit na líce,

nečekat vůbec nic, rozpustit loňský sníh

a přijmout, že se jak den a noc mění.