Sonety
Sonety
Mám zrovna období sonetů,
každý verš mi v rýmech tone tu.
Dřív jsem byl jimi jak svázaný:
Namísto moře skok do vany!
Tam loktem do strany nepohnu,
přespříliš snadná je pouť ke dnu –
které mě však drží nad vodou!
Do svého světa mě rytmy zvou…
Narazím, jen co se rozmáchnu!
Jenže ten prostor mi bere dech
a značně mě vůní láká:
Voda tam tak málo cáká
a mnoho skryto je ve slovech,
kterými zbavím se těžkých snů.