6. 5. 2011
Svit
Svit
Copak se to rýsuje?
Nad obzorem mračna těžká
a chladný vítr duje
mocně realitou dneška.
Nevidím ji růžovět.
Zítřek bude možná jiný...
ačkoli jen stěží svět
zhalí svoje dnešní stíny.
Když však hledím do mraků,
sem tam jistá naděj svítá;
ó, kéž není nepatrná!
Život plný zázraků
jednou třeba mě přivítá,
oddělím-li od plev zrna.
Komentáře
Přehled komentářů
Jak si tak čtu, musím se přiklonit k vnitřnímu hlasu (a to my čarodejnice máme), že ta práce pro Popelku je pro Tebe jako stvořená !
od milovnice nejen patosu
Jarka, 8. 6. 2011 16:04