(576)V zajetí
V zajetí
Nedávno jsem kamsi
přišel
a zjistil
že se mi tam vůbec
nechce být
ale přeci jsem
na tom místě
ztratil mnoho
hodin
Jestliže si vědomě
působím
bolest
asi se jí
nechci vzdát
napadlo mě
a zeptal jsem se
na to Mistra
„Možná proto,
že tvoří část
tvého já
odkudsi z minula.
Je ti důvěrně
známá,
a tím tedy
bližší
než veliké
neznámo
kdesi mimo ni,“
pousmál se
„Ale to je přeci
naprosto šílené!
Vždyť kdo chce
žít strastiplně
a neustále
být trestán?“
podivil jsem se
svému nastavení
„Minulost
má silnou
setrvačnost
a mnohdy se vrací,
aby ožila
v mysli,
která je náhle
nadšená,
že zase může
něco řešit,
a navíc v důvěrných
kulisách,“
pokrčil rameny
jako by se to
dělo běžně
a dodal:
„Odehrává se to
jen v tvé hlavě.
Ta je zatížená
uplynulým časem
nebo vytváří
iluzorní budoucnost.
Odmítáním toho,
co jediné
opravdu existuje
tady a teď,
zůstáváš neustále
více či méně
nevědomý,
a proto
trpíš.“
S pochopením
pokyvuju
a jen se divím
hloubce
toho stavu
a své nečinnosti
„Čekáš
jako mnozí,
až utrpení
dosáhne takové
míry,
abys jej už
nemohl ignorovat
ani zapírat,
a byl okolnostmi
prostě přinucený
ke změně,“
popsal věcně
mou tajnou
strategii
a pak na mě upřel
vážný pohled:
„Jenže jediné,
čeho tím
dosáhneš,
je agónie,
která trvá
o to déle.“
