(890)Myšlenky
Nemusím uvěřit každé z nich!
Vždyť v jádru přeci tak otravné jsou...
Svět bez nich by vážně krásně ztich´,
dramata stala by pouhou se hrou,
zmizela všechna by pokřivení,
kterými vnímáme to, co je,
zbylo by jenom to - a co není,
odtáhlo pryč by bez boje.
Zní to jak kouzlo - snad čudlík mít
a mačkat, kdykoli objeví se,
urputně, rozhodně a bez zábran...
Z prstu už pomalu ztrácí se cit,
jak držím tepnu si na krku. Sen
o kouzlu říkám u nebeských bran.
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
