Denní boj
Denní boj
V jednu chvíli
v pralese myšlenek:
Hlava jde kolem
co všechno dere se
na místo na slunci
Mačetou utínám
co tu nechci
Zálibně hledím
na květy vonící
štěstím a nápady
na kmeny mohutné
z nichž byl by důstojný
nábytek v chýši mé
kde cvrkot všeho tu
je silný natolik
že vidím smysl
i v pouhém nádechu
Zde hejna papoušků
proletí, aby mi
udělala radost
Vzápětí stojím
na okraji propasti
Kolem než bloky skal
ostré a studené
jak slunko podzimní
nežli se rozpije
v mlhavém oparu
Stačí krok
a spadnu
Závrať z té výšky
ochromuje
a marně vzpomínám
co že to – a kde vlastně
bylo tak hezké
Tváří v tvář hlubinám
blednou jakékoli
verze reality