Desky
Desky
V černé tašce nosím
desky s optimismem.
Aniž se jich prosím,
stále melou o svém
prapodivném náhledu
a jak je to snadné:
Prý není, co nesvedu!
„Zoufat si? To snad né!“
Furt si vedou svoji
krásnou, milou řeč,
až mi srdce buší!
Rozpor cítím dvojí:
navenek než křeč
a svíravost v duši.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
