Didgeridoo
Didgeridoo
Je tolik signálů
jasných až k zbláznění,
že mě to mate jen,
s úzkostí spojuje!
Jdu velmi pomalu
bažinou blouznění,
krok, který míří ven,
ke dnu mě stahuje…
Hnije tu živý květ,
listy a stromy též,
doteky mokřiny
slizké jsou, děsivé.
Rozpadá se mi svět?
Lež plodí další lež,
kostlivci ve skříni
tlučou tu rytmy své
ponuré, absurdní
a také směšné dnes,
kdy pryč je matoucí
ústupků období.
Jenomže v toku dní
tu a tam černý les
zastíní to, co chci.
Pak stesk mě ozdobí
jak řezby totemu.
Šamana nehledám,
kol ohně hustý dým
a stíny kruté jsou.
Jen dřevu dutému
svůj dech pak s láskou dám:
oddám se vibracím…
Vše zlé pryč odnesou.
Poslechnout si báseň můžete zde (audionahrávka z autorského čtení).
