Hlas v hlavě
Dny noci povídá
neřekne
co bych nevěděl:
Léty obehraná
bezútěšná tíseň
A stále k nule směřující
ručička hodin bytí
rozmazala v záchvatu
nihilismu
studem rudou
kapku naděje
po ciferníku
těsně pod nosem
Zhasnout!
Pláč jen potmě
Unaven hraním
smutných rolí
chci prožít jinou
Zasměje se
naoko nasadí
upřímnost
a zavalí prostor
zbytečnostmi
aby zakryl
prázdnotu
v níž mizím
stále rafinovaněji
aniž by bylo možno
nemizet
v tom podivném prostoru
ručiček nožiček
a jejich zběsilých
dostihů
od marnosti
k marnosti
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
