Kontinuita
Kontinuita
Obestřela mě
únava
jako sirup
kapky medu
lepí to
vnímaný obraz
coby fotografie
místo obvyklého
filmu
před očima
zamrzne
a náhle je tu
další
trochu jiná
mezi tou první
a druhou
cosi chybí
uniklo mi to
cítím se
vyděšený
co všechno se
mohlo stát
zvlášť když řídím
k ránu domů
ale vlastně
i kdykoli jindy
nepozornost
stačí chvilková
ale víčka se
zavírají
rozmazává se
co mám vnímat
ostře
a ve vzniklém
prostoru
hýbe se plno
hrůz
„Existují
strašidla?“
ptala se mě nedávno
má šestiletá
dcera
„Když na ně věříš,
tak ano,
jinak ne.“
„Záleží na mně?“
podivila se
„Ano.“
„Ale co ostatní?“
„Ti na ně buď věří,
nebo ne.“
Vídám je často
v plíživých temnotách
mezi jednotlivými
obrazy
Unikám
z přítomnosti
a stojí mě to
plno energie
asi je to zapotřebí
jinak bych byl
úplně jinde
jenže zřejmě
nechci
A přitom
je tu možnost
nepodléhat iluzím
vím o ní
některé nevyzkoušené
cesty
mají větší
potenciál
než koleje
po nichž ze zvyku
a z obav ze změny
či prostě z nevědomosti
jedeme
ale co je vědomí
a jak žít
v jeho světle
jsou otázky
na které neznám
odpověď
což neznamená
že to nelze realizovat
děti to umí
já to ztratil
někde cestou
jako většina
dospělých
a zvolil si
širokou bránu
ačkoli vejít
lze jen tou úzkou
kudy chodí
nemnozí
Pořád ještě
je možné to změnit
odhodit všechna
očekávání
a pustit
cokoli bylo
žít tady
a teď
beztak totiž
to jindy nejde
jenže mysl
se směje
a rozestře obrovské
množství
úniků
je jich tolik
že pro jeden
zapomínáme na druhý
natož na to
že není zapotřebí
žádný z nich