Odmlka

Nepíšu už verše prosté,

ba ni komplikované.

Co říct chci, to řek´ bych posté

v plášti smutku schované.

Vždyť o ničem nevím více!

Z očí verše kanuly

a smáčely papír, líce,

vždy od nuly do nuly.

Sám jsem nyní smutnou nulou,

neodvážnou, bojácnou.

Ticho hřmí dnes mezi řádky.

S tváří zvláštně ustrnulou

pohlcen jsem vlastní tmou,

z níž už není cesty zpátky.

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář