Osud v našich rukách
Osud v našich rukách
„Cítím se
rozmrzele
a nepříjemně!“
povídám tuhle
svému andělovi
Potřásl křídly
a s údivem
se na mě
podíval:
„Proč?“
„Asi že nedokážu
ovlivnit
spoustu věcí
a rozlévá se ve mně
z toho
jakási bezmoc,“
pokusil jsem se
vyjádřit svůj pocit
slovy
Anděl se zasmál
a řekl:
„Divím se,
proč si myslíš,
že je taková věc
vůbec možná…
Je jen Ten jediný,
který to skutečně
dělá,
ovšem jeho záměry
neznáš
a nikdy neodhadneš,
neboť jeho cesty
jsou nevyzpytatelné.
Nepátrej
po důvodech
toho či onoho,
celé té hry
forem,
podlehl bys
domněnkám
a interpretacím.
Jenže je pouze to,
co je,
prostě to přijmi
a vypořádej se s tím,
protože ne to,
co všechno se stalo,
ale teprve
tvá reakce
na přítomnost
určuje tvůj další
životní moment.“
Prostoupil mě
klid
z náhlého pochopení
a pomyslel jsem si
jakou to však
vyžaduje pozornost
abych nepodléhal
naučeným vzorcům
Jako by věděl
nad čím dumám
pokrčil rameny:
„Když se zahltíš
negacemi,
přivoláš si
do svého prostoru
další
a snadno
se v nich pak
utopíš.“
