Pískomil
Do našeho ústavu,
jenž popírá ústavu,
v kazajce svěrací
pískomil se vrací!
Tak rád si zapískal,
zazpíval, zavýskal!
To se však nesmí už,
slyšel jej jeden muž,
cítil se ohrožen
jak mnoho mužů, žen
dnes v době covidí,
v níž kdekdo vir vidí
na každém rohu,
modlí se k bohu,
k vládě, k policii,
lidskost svou ubíjí,
soptí a nadává,
špehuje, udává:
kdo nemá roušku,
kdo zpívá trošku,
kteří že setkali se...
Svět zná jen z televize!
Do našeho ústavu,
jenž popírá ústavu,
v kazajce svěrací
pískomil se vrací:
Stala se z jeho kvičení
zbraň hromadného ničení.