Planý úsměv
Planý úsměv
Chceš po mně, abych pokračoval
ve výčtu prázdných, hloupých slov,
v nichž pravdu jsem ti někde schoval
tak dvojakou jak apostrof;
co říci více, věru nevím,
když k upřímnosti daleko
má sdělení, v němž tolik slevím,
až vše je v něm jen naoko.
Snad mateš mě tím, že cos v tobě
je odpovědích protichůdné…
Té klidu divné nápodobě
se divím. Duše při ní chudne:
Vždyť trápil jsi ji včera k pláči,
však planý úsměv dnes ti stačí.