Po bouři
Po bouři
Když odezní
čím vichr
napínal
plachty beznaději
nelze než žasnout
nad náhle
nezvyklým
klidem
blankytných vod
Přichází
jakmile si
přestaneš
namlouvat
čemu chceš
věřit
a spatříš ji
jednoduchou
a osvobozující
V tu chvíli
víš
co je třeba
a děláš to
Lhát
i sobě samému
je pošetilé:
nevymaníš se
z bludného kruhu
A přitom jen
pravda
je prožitkem
skutečnosti