Poezie Martina Honzáka

Potkal jsem démona

Potkal jsem démona

Osoboval si právo Boží

Říkal, co je správné a co ne

Bezohledný, nechápavý tupec

V ženském těle

Mimořádně přitažlivém

Takže svoji teorii

O důvěře a žárlivosti

Či o čem to žvanila

Prý tolikrát aplikovala v praxi

Ona sama tak věrná

Ve svých třiadvaceti

(Proč mi to říkala)

Tak studovaná, tak chytrá

Bezchybná

Jala se mě soudit

Nic o mně nevěděla

A jela ty svoje teorie

Ačkoli jsem ji upozornil mnoha gesty

A několikrát jí i řekl

Jak mě její pindy nezajímají

Nedala se zastavit

Kecala ty svoje blbosti

S kdekým na baru

Kdo jen zareagoval na její vtip

A hadí úsměv

Měl jsem jí říct:

„Di do prdele, krávo.“

Ale co je mi po ní

Po jejím životě, její pravdě

Byla mi lhostejná předtím

A protivná potom

Démoni by neměli být krásní.