Rok po tmě
Dlouho nevypadalo
že se to povede
a pak se to dělo
A tak jsem týden
hleděl do tmy
viděl zvláštní věci
a prožil klid
po němž toužívám
za nocí i dní divokých
absurdních agónií
i hrubé šedi nicoty
která se valí
ze stroje na sny
a zamořuje vzduch
olepený všedností
i bezbřehým úsměvem
bezejmenných
a zapomenutých
předků
z polorozpadlých hrobů
vyrůstá tráva
roští a květiny
a hmyz bzikotá
usilovnou prací
Byl jsem tak blízko
pokýval jsem
jako bych věděl
jenže pak se zřejmě
odklonil
už mě ta prázdnota
dohání
Možná jsem jen nepochopil
nebo není kam dál:
Jsme přeci omezení
intelektem
i sami sebou
dovolit si
cokoli
umí jen odvážní
a ne tahle močka
jíž stékají loužičky
skrz klávesnici
aby nestvořila
nic nového
a jen tak prostě
skapala
