Rozhoupat se
Rozhoupat se
Sedíme
na houpačkách
moc tomu
nedávám
zato má dcera
se botami téměř
dotýká nebe
pak zvolní
a říká mi:
„Musíš nohama
dopředu a dozadu!
A předklon a záklon!
Jinak to nehoupá…“
Přivedla mě tím
na zajímavou
paralelu
ohledně života
celkově
a tak jsem se jí
zeptal:
„Myslíš jako,
že když nebudu
nic dělat,
tak se ani
nehnu?“
Rozhodně kývla
hlavou
a povídá:
„Ano!
Ale vždyť
to přeci víš,
že jo?“
V duchu jsem
přitakal:
Víme totiž
úplně všechno
co potřebujeme
k plnému bytí
jen se tím mnohdy
neřídíme
