Poezie Martina Honzáka

Správný směr

Možná je načase přestat se bát:

Léta nic hrozného a ani předtím.

Výchova strašením přesto je znát,

Jak na zlé pomyslím, zděsím se hned tím.

Co vše stát může se, jasné je přeci!

Neštěstí nechodí daleko v horách…

Dívám se na svět dnes, zavřený v kleci

z předsudků, polopravd, připraven na krach.

Šílenství naštěstí není má káva,

ač kdekdo loká ji bez cukru, mléka,

zapleten médii do jejich her.

Chtít cítit radost je pro mě věc pravá!

Těžko však, když slza z oka mi stéká,

a strach mi brání zřít ten správný směr.

Audionahrávka z Večera autorské tvorby zde.