Uličky
Uličky
Velmi často
Zmizím v uličkách
Temných, úzkých
A provlhlých
To jak je olizují
Mlžná oblaka
Podivného smutku
Proplétám se rychle
Pohmatu
Znám pár cest
Navštívím hostince
Potěším známé
Radujeme se spolu
Ze shledání
Mnohdy až do rána
A když se pak
Opilý štěstím
Vymotám na širokou
Hlavní třídu
Nesoucí velké jméno
Ještě většího muže
Převléknu kabát
A zkouším strávit den
V jakési symbióze
S něčím
Co mě přestalo těšit
Ale i tam jsou
Hezké chvíle
A známé prostředí
Jenom ti bubáci
Jsou takoví okoukaní
Opelichané kreatury
Vzbuzující už jen
Rozpačitý údiv
Nad trapností dramatu
A prázdnotou slov
V projevech
Už ani neskrývané
Suverenity
A přitom
To práskání bičem
Ani ty úkony
Které to vyvolá
Nevedou k ničemu jinému
Než že se vůz
Dá do pohybu
A kůň jede dál
Jako poslušný
Prodloužený sval
Světa iluzí
A s udidlem v tlamě
Hluboko zařízlým
Dívá se toužebně
A skoro provinile
Jak mizím
V postranní uličce