V atriu hotelu
Ploutev mořské panny
„Čekej!“
projde dvojice
ta hezčí má pěkný zadek
„Na tu kartičku!“
cupity cup
a projde zástup
každý míří
k suchým šatům
sprše
a těší se na večeři
rád bych byl
přítomen
té poslední
a přitom jediné pravé
která zodpoví
podivné otázky:
kde být spojený
a kde je to iluze
co je volání nitra
a kdy duše pláče
Jak to rozpoznat
Všechno zapřu
jako Petr kdysi
ve snaze uchránit
Cupity cup
proběhne dítě
půl metru nad schody
pantofle klapou
každý třetí
zasažen
a tlustá paní
s huhňavým synkem
nastupují do výtahu
další po jednom
schody zdolávají
s hekáním a výrazem
přílišné námahy
tak či tak
výtah je zpátky
a z něj vypluje
prsatá dívka
následovaná almarou
hranatého týpka
a prázdná židle
naproti
stejně jako místo
vedle mě na gauči
jako by cosi
signalizovaly
Pajda vytře sál
slimáčí stopou
jak táhne chromou nohu
a slintá skrze
dřevorubecký plnovous
cosi do mobilu
Tangáč se vrací
na scénu
a držen maminkou
za ruku
je ve svých čtyřiceti
důkazem zoufalství
Úsměvy
vrzání pantoflí
pohyb
paní nese fén
a jedna holka
jde chlapeckou chůzí
výhružně, odvážně
a asi lituje
že se jí úchvatně
pohupují nemalé přednosti
v horním dílu sportovních
stahujících
plavek
Někdy bych chtěl být
mužně vypadající
lesba
Audiozáznam z autorského čtení zde.
