Vysvětlení
Vysvětlení
Povídám
během hry s legem
své pětileté dceři:
„Já jsem se na tebe
tak těšil!“
Pokývla
a prohodila:
„To říkáš
furt…“
Vyvalil jsem na ni
oči:
„No protože
je to tak…
Nechceš, abych o tom
mluvil?“
Podívala se na mě
a když viděla
že mi záleží
na odpovědi
začala divoce
gestikulovat:
„Jako mě nevadí,
že mi to říkáš!
Ale jde o to,
jak mi to říkáš!“
Stěží jsem udržel
vážnou tvář
a tak jsem jen
zamrkal:
„A jak ti to mám
sdělovat?
Třeba takhle?“
a zkusil jsem to
smutně
Zavrtěla hlavou
a udělala obličej
jako bych vůbec nic
nepochopil
Přešel jsem
do veselého
a pak do mírně
trhlého
výrazu
ale odpověď byla
pořád stejná
Nakonec jsem ji
chytl do náručí
zatočil se s ní
a nadšeně
a šťastně
jsem to křičel
Spokojeně se
smála
a já pochopil
jak je důležité
sladit vyjádření
s obsahem
neboť jinak
ani pravda
nemusí působit
uvěřitelně
