Žít minulost
Žít minulost
Myšlenka
které se držíme
mnohdy i
dlouhé roky
neboť jsme
během nich
uvěřili
že jsme slabí
hloupí
oškliví
neschopní
nebo co všechno
neumíme
nám ve svých
libovolných
obměnách
znemožňuje
nemyslet
Vždyť co by
bez toho byla!
Často se také
shlukuje
s dalšími
jí podobnými
jelikož násilí
bolí víc
díky přesile
A tak celá
tahle podivná
tlupa
útočí
kdykoli se zabýváme
minulostí
protože v ní
se zrodila
a jedině tam
je doma
Vyvolává v nás
výčitky svědomí
hněv
smutek
lítost
deprese
a jiné špatné
pocity
pomocí nichž
v nás dokáže
přežít
jako parazit
v dokonalém
hostiteli
A my rádi
přikyvujeme
s úsměvem
šílenců
znepokojujícímu
sebeklamu:
„Co bylo,
je důležité,
protože to říká,
co jsem teď!“
Tím ovšem
přítomný okamžik
odmítáme
celí vyděšení:
„Copak v něm
na ničem
před ním
nezáleží?“
Jenže ztotožnění se
s minulostí
vytváří doživotní
trest
negativních emocí
které posilují
naše přebujelé
ego
pevně věřící
že pomocí nich
můžeme ovlivňovat
realitu
a dosáhnout tedy
nějaké změny
ačkoli jediné
co dokáží
je přivolat
jim podobné
a znemožnit tím
vnímání toho
co je tady
a teď
kde se nic
z dřívějška
prostě neděje
