Poezie Martina Honzáka

Zlatý koráb

Kdesi – blízko srdce mého –

pluje krásný koráb zlatý

za svými sny nezměrnými.

Možná vytáh´ tonoucího

a směr ukázal mu snad i

něhou, půvabnými rýmy…

Snad bych na něm plout chtěl také,

třeba ještě není pozdě

složit zkoušky kapitána,

s dýmkou v zubech, v ruce saké,

volnost dát života uzdě

pro lásku, jež je šeptána,

pro touhu, jež sladce bolí,

pro přísliby, pro naděje

poznávati nepoznané,

pro prostor, kde lze cokoli,

ať se děje, co se děje…

Cítím, jak vítr změn vane! –

Zariskovat? Ztratit moh´ bych

to, co bylo dosud jisté:

vše o skály se rozdrtí.

Čekat? Abych nic už nestih´,

Neviděl, co optimisté

do konce plavby, do smrti…